Návštěva srubu Petra Bezruče
V malebné obci Ostravici, nedaleko stejnojmenné řeky leží rozlehlá zahrada v jejímž koutu je bývala stará stodola, kterou Petr Bezruč (dále jen P.B.) se svým přítelem předělal na své letní sídlo. Na bráně je nápis ,,Srub Petra Bezruče" . Když vstoupíte do srubu, najdete zde nábytek i obrazy, zkrátka vše, jako by P.B. zrovna před chvílí odešel, snad jen knihy chybí v knihovně. P.B. obýval pouze přízemí, půda má prý hliněnou podlahu a vstup je tam na vlastní nebezpečí. Nevím proč , ale záviděla jsem P.B. jeho postel, už na pohled byla měkká a snad i proto, že jsem doufala, že v takovém prostředí by mne mohla políbit múza a já šla v šlépějích P.B. Na postel se však sedat nesmí a tak jsem na Moravské písně mohla ihned zapomenout. První zklamání zmizelo, jakmile když začal výklad o životu P.B. Do doby než jsem jej slyšela, pro mne byl P.B. podivín, který napsal mě fascinující báseň Maryčka Magdónová a Ostrava. Vladimír Vašek (skutečné jméno P.B.) byl skromný muž, jež miloval turistiku a zejména Beskydy. Své návštěvy prý vodil do malé, nepříjemné kuchyně, když do ní hosté šli, viděli nápis :,, Návštěvy mne unavují, rozhlédni se po mé sluji, kde se skrývá starý hřib a za deset minut syp." P.B. návštěvy v lásce opravdu moc neměl. Po celém srubu je sem tam veršík či úryvek z nějaké Bezručovy básně doprovázen fotografíí ze zdejší krajiny. Velmi pěkné byly verše o ženách i když spíš proti ženám. P.B. se nikdy neoženil, ve srubu jsou i fotografie tří žen, které miloval. Srub jsem mu opravdu záviděla, snad si někdy také postavým podobný. Ale byla tam zima. Srub určitě stojí za návštěvu. Ke srubu vede celkem pěkná cesta, takže zabijete dvě mouchy jednou ranou, krásně se projdete a dozvíte se více o autorovi Slezských písní.
Anna Rousková
